Těžko říct jestli se najde někdo kdo ještě vůbec neslyšel o takzvaných slevových voucherech /čti voužrech/, přestože je někdo nemusel přímo použít, určitě o tom slyšel nebo viděl na internetu slevovou stránku s těmito kupony. Ať už jste již pokukovali po těchto kuponech, nebo Vás žádný nezaujal doporučuji přečíst mou zkušenost s těmito „poukázkami“ dobývající, nejen internetový, svět.

Už dříve jsem využil kupón k návštěvě divadla, či sauny a vířivky. Je to velice zajímá možnost dárku osobě, která si nepřeje nic hmotného, a nechcete jí dávat něco s čím jste sami nebyli spokojeni. Na jídlo jsem se moc nechystal, jednak že mě nic nezaujalo a jednak jsem, nejenom z rádia, slýchal o tom že se hospody či restaurace nedávají stejné porce, kvalitu surovin a nechovají k zákazníkům s vouchery tak jako k těm, který zaplatí plnou cenu. Nicméně jsem byl přizván ke konzumaci steaku za polovinu ceny. Přestože jsem se „bál“ zveřejnit firmu ve které konzumace proběhla, došlo mi že bych nerad mluvil obecně a pošpinil tím firmy, které se tak nechovají.

Rezervace v podniku ležícího v centru Prahu proběhla na poslední možný den (zřejmě největší chyba jakou člověk může udělat!) , už číšník při telefonátu hlásil že tento den bude hospoda plná zákazníků s vouchery a na jeho hlase to bylo dobře znát (zřejmě tušil že tento nebude zrovna ve znamení vysokých dýšek).

Už po příchodu jsme byli posazeni aby to měl číšník s piercingem co neblíže. Když jsme se dostavili s kočárem který evidentně překážel v uličce, rozhodli jsme se přemístit do rohu kde bude co nejméně na obtíž. Poté co to číšník zjistil, seřval nás jak děti ve škole, že už nám jednou řekl kam si máme sednout (za dvě hodiny co jsme tam seděli si na ono místo,ani poblíž, překvapivě nikdo nesedl), ale tento fakt jsme museli pochopit. Dělat pět, šest kroků navíc by se nechtělo nikomu z nás.

To že jsme v jídle našli vlas by se dalo pochopit (i když jsem si vzpomněl na film Hele kámo kdo tu vaří?), ale že jsme ani nebyli otázání jak steak chceme připravit a pak mě osobně (objednal jsem si se špenátem, který zakrýval překvapivě celý steak) nešlo rozkousat půlka porce, protože evidentně na přípravu nebylo použito „masíčko“ jako pro normální zákazníky, to už bylo trochu příliš.

Vše hezky shrnul pán, který měl útratu (samozřejmě jen za pití) rovnou stokorunu. Nemusel říkat vůbec nic, ale kolegyni která přinesla účet, vysvětlil důvody proč jí dýško dát nemůže, kvůli kolegovi. Důvody byli podobné jako u nás a ještě nějaké navíc (například že na brčko pro dítě čekal 15(!) minut). A svůj rozhovor zakončil krásně. „Promiňtě, ale už mě tady neuvídíte. Tady jsem naposled.“

Myslel jsem že vouchery mají za úkol lidi nalákat tam kam by se za jiných okolností nepodívali, aby se jim tam jídlo i prostředí za líbilo a i přes vyšší ceny se tam rádi vraceli. Můj pocit z návštěvy hospody Pastička? Musel bych použít stejná slova jako jsou výše. Prodejci voucherů by se měli zamyslet jestli kupóny plní poslání, s jakým byli vytvořeny. Děkuji za přečtení.

Sdílet na Facebooku