„Vejš tu spojku. Míň toho plynu. Pomalu s tou spojkou, to je moc rychle, teď ti to chcíplo.“ Každý kdo absolvoval autoškolu tak tyto jízdy slýchával jízdu co jízdu. Moje „trápení“ s instruktorem trvalo přibližně 3 měsíce, ale vyplatilo se a prokousali jsme se k tomu, že jsem schopen absolvovat kvalitní jízdy po českých silnicích. Tedy alespoň přísedící komisař u zkoušky byl téhož názoru, bohudík.

Jako by to bylo včera, když jsme 10. 8. 2010 dorazili v 7 hodin (pro mě velice brzkých) do sídla autoškoly, do místnosti kde se ukrývali počítače připravené na testy. Natolik rozespalý že na mě ani ještě nervozita nemohla, jenže jsem nevěděl, že budeme čekat dvě hodiny, konkrétně do 9 hodin, než nám test začne. I přes dostavení nervozity při klikání na odkaz Odeslat odpovědi, jsem první krok zvládl a 98% mě nabudilo, že bych možná tu zkoušku mohl zvládnout.

Druhá část mě ve snech děsila více. Po tom, co jsem od svých kamarádů slyšel že existuje za komisaře, jsem nedočkavě přešlapoval u auta, než spatříme, kdo nám byl přidělen. Poté se dostavil, po pečlivém očistění bot, ujištění že neušpiní instruktorovi potahy v autě a vyhození škvora na novinách, který se chtěl také projet autem, mě polila jediná myšlenka- Puntičkář co mě vyhodí za to že nedám při parkování blinkr.

Poté co jsem měl vystřídat kolegu za volantem, ze mě veškerá nervozita spadla, dokonce jsem si zapomněl i nasadit brýle což jsem zjistil až když jsem si je bral ze zadního sedadla při výstupu z auta. Krátký úsek, kde jedinou komplikací mohl být snad jen kruhový objezd, jsem zvládl bez větší chyby. Pak jsem už čekal na obdržení otázky z konstrukce vozidla a modlil se ať nedostanu jednu ze tří co bych okecal hodně těžko i rukama a nohama Otázku jsem si nakonec vybral sám, když řekl ať si vyberu číslo.  Po krátkém váhání jsem mu sdělil číslo tři (třetího jsem se narodil a trojku po většinu času nosím na dresu), povinná výbava vozidla pro mě nemohl být problém když to byla první otázka kterou jsem se naučil. Výměnu kola jsem také zvládl popsat a poté jsem jen mohl vítezoslavě vystoupit z vozidla a jít se podělit o zážitky s kamarády.

Po vystoupení z auta se mě, ale nezmocnil pocit toho když na něčem dřete a poté to získáte, to že Vám spadne kámen ze srdce, že to slyší ve vedlejší ulici. Snad se tento neopakovatelný pocit dostaví až si poprvé sednu za volant s řidičákem v kapse A jak jste vy získali svůj řidičák, pamatujete si na to, podělte se o to v komentářích

Sdílet na Facebooku